Vliv nízkých teplot – skladování ovoce a zeleniny v mrazáku všichni známe. Na některých specializovaných webech, které se zabývají zdravou výživou a silovými sporty (kulturistikou), se dočtete, že takto uchované suroviny ztrácí minimum svých vlastností a cenných výživných látek. Nízké teploty nemají zkrátka tak degradační vliv, jako ty vysoké – kdybyste skladovali zeleninu kupříkladu dlouhodobě v peci, kde teplota přesáhne 50 stupňů Celsia, můžete ji již po pár hodinách vyhodit.

Nízké teploty a nízký tlak vzduchu dokážou divy – při těchto fyzikálních jevech se dá velmi dobře zbavit vody cokoli, na čem nám záleží. V praxi se to využívá k procesu lyofilizace, tedy sušení potravin mrazem. Má to velkou výhodu ve srovnání s klasickým sušením za tepla, tehdy kapalina přechází do plynného skupenství a vlivem vysokých teplot se poškozuje vnitřní struktura původní suroviny.

Sušení mrazem a za nízkého tlaku však není novodobý objev, již staří Aztékové a Inkové si všimli, že rostliny, které žijí ve vysokých nadmořských výškách Kordiller a And, byly někdy pod vlivem mrazu a nízkého tlaku vzduchu vysušovány, ale zároveň nepodléhaly zkáze a bylo je možno dlouhodobě skladovat a také využít ke konzumaci.

Lyofilizace dnes

Dnes pochopitelně díky technickému pokroku existují lyofilizátory, které nachází využití v lékařství, ale i v potravinářském průmyslu. Sušené ovoce mrazem Naklíčeno je mnohem kvalitnější, obsahuje takřka všechny živiny v nezměněném stavu a díky tomu můžeme mít na stole plody, které se vyrovnají těm čerstvým.

Velkou výhodou je, že se takto dá usušit cokoli, včetně plodů velmi náchylných na degradaci, jako jsou brusinky, maliny, jahody, ostružiny, ale i exotické ovoce (mango, papája, ananas atd.) Mějte také na paměti, že např. 100 gramů takto usušeného ovoce představuje původní surovinu o hmotnosti až několika kilogramů, lyofilizované plody se tedy konzumují v malém množství, nejlépe namočené do vody, čímž opět získají na svém původním objemu.